30.05.2010




Holešovická tržnice

Areál Pražské tržnice (dnes se nazývá, zcela v duchu doby, Vltava River Town) původně sloužil jako ústřední jatky hlavního města Prahy. K jejich zřízení vedlo rozhodnutí tehdejších představitelů města, kteří trvali na tom, že veškerá zvířata určená na porážku z Prahy nebo do Prahy dovezená musí být veterinárně prověřena před zabitím a dodáním masa na trh. Když se v roce 1875 rozhodovalo Holešovice splňovaly všechny podmínky pro výstavbu jatek, měly dobré logistické propojení se zbytkem Prahy, potřebu vody řešila blízká Vltava a důležitý byl také směr větru (nejčastěji vanoucí ze západu na východ, tj. směrem ven z města) kvůli možnému zápachu v letních měsících. Architektonického návrhu tržnice se zhostil městský stavební rada Jan Srdínko, celkové náklady dosáhly výše dvou a půl milionu zlatých. Na ploše více než 100.000 m² bylo možno najednou ustájit až 2.700 kusů hovězího dobytka a šest tisíc prasat. Obě části jatek –hovězí a vepřová byly od sebe odděleny uličkou. Do tržnice byla zavedena i železniční vlečka z blízkého nádraží Praha- Bubny, která umožnila přistavení až osmnácti vagónů pro dovoz zvířat. V roce 1921 byla zřízena burza masa, která sídlila v nejreprezentativnější budově celého areálu (nyní hala č. 4). Areál sloužila svému původnímu účelu až do roku 1983, kdy byly otevřeny nové masokombináty v Písnici a Čakovicích. Celý areál tržnice je od roku 1993 památkově chráněn za zmínku stojí i dvě sousoší u vchodu směrem z Bubenského nádraží, jejichž autory jsou sochaři Bohuslav Schnirch a Čeněk Vosmík nebo novobarokní vodárenská věž. V tržnici je i zajímavý pomník padlým vojákům, zaměstnancům tržnice, kteří zahynuli během první světové války. V současnosti je nájemcem prostor společnost americko-izraelská společnost Delta Center, která již od roku 1995 provádí postupnou rekonstrukci objektů (tyto opravy zpozdily katastrofální povodně z roku 2002). Cílem společnosti je postupně omezit stánkový prodej a soustředit obchody do jednotlivých hal. Své provozovny mají v tržnici například společnosti Plus, Norma, Mc Donald´s nebo největší prodejce počítačové techniky společnost Alza.V roce 1998 byl také v prostorách tržnice zkolaudována zajímavá stavba divadla Milénium, které se stalo přední pražskou muzikálovou scénou, v současné době však již nefunguje.
Velmi pěkně poslal návštěvu tehdejších jatek časopis ČOS Jas v březnu 1930 (autor textu označen zkratkou A. Pvl., autor fotografií neuveden)

Návštěva na na pražských ústředních jatkách v Holešovicích

“Nejen chlebem budiž živ člověk, ale Pražák hlavně masem“, mohli bychom si říci zcela upřímně . Vždyť tolik řeznických a uzenářských krámů nenajdete v celém světě jako v Praze.Známe sice tyto krámy – v každé ulici jich máme několik- ale to celé zákulisí, jak taková ohromná spousta masa se dostává od pěstitele dobytka až na prodejní pult, zůstává nám jaksi skryto. Třeba se vydati jen za most, do Holešovic, abychom se na vlastní oči přesvědčili, jak veliká stáda mizejí denně v nitru Pražanů. Je to vlastně něco tak úžasně smutného, že je k tomu zapotřebí dobrých nervů: neboť v těchto místech bylo od počátku až do konce loňského roku poraženo více než 12 milionů kusů jatečního dobytka. Prožili jsem ostatně světovou válku, viděli jsme lidské jatky, přivykli jsem lecčemu, a proto se můžeme odvážit i do jatek dobytčích
Krásné a symbolické sousoší od Č. Vosmíka a Boh. Schnircha, znázorňující chov a porážku dobytka, vítá nás u vchodu do ohromného komplexu nízkých a dlouhých budov, ohrazených kolem dokola vysokou zdí. Hned u vchodu je rušno. Řezníci, pomocníci, handlíři, úřední osoby v různých uniformách, vozy a nákladní auta se zde míhají v divé spleti. Celý komplex je rozdělen na dvě části: na dobytčí trh a vlastní jatky. Velký široký pás je rozděluje. Zatímco příhon a odchod dobytka z trhu je volný, podléhá dobytek a případně maso potravní dani, jakmile překročí čáru jatek. Jdeme napřed na dobytčí trh. Hlavní branou je příhon nebo dovoz povozy poměrně nepatrný, za loňský rok tudy bylo sem dopraveno pouze 32.633 kusů. Praha je odkázána na dovozy hlavně drahou, ze vzdáleného venkova, vzdálenějších oblastí republiky a v nemalé míře, jako u vepřů, na cizinu. Z bubenského nádraží sem vedou troje koleje na vykládací rampu, jíž za loňský rok prošlo přes 869.000 kusů jatečního dobytka. Z vagonů se zde vyložený dobytek vpouští do 20 příhrad, kde se musí podrobit zvěrolékařské prohlídce. Vadný dobytek se pozastaví a umístí odděleně, ostatní se pak nažene do 47 velkých stájí po 40 až 50 kusech. Ve stájích se dobytek krmí a napájí za úředního dozoru. Každé pondělí dopoledne se koná trh na hovězí dobytek ve velké tržní budově a na otevřeném tržišti, trh na dobytek vepřový má pak vyhrazenou svou vlastní tržnici. Dobytek se pak znovu váží pro účely úřední a daňové. Ve starých stájích vepřových, velmi vzdušných , možno umístiti až 7000 vepřů. Za těmito stájemi je další vykládací rampa pro malý dobytek a pro vykládání drahou došlého masa. Podezřelé zásilky se dirigují hned při vstupu na zvláštní koleji do kontumace a tam se složí a podrobí prohlídce a pozorování.

Je-li živý dobytek jednou prodán, musí opustit obvod tržnice. Jistá část se zasílá drahou do jiných měst, ale převážná část putuje do jatek. Při vstupu vítají vás zřízenci potravní daně. Dobytek, jenž přestupuje tuto čáru, musí již být poražen a to do určité lhůty. Opatření kontrolní je zde přísné. Dobytek musí mít své pasy. Dobytek je odsud dirigován do svých porážek hovězích, vepřových a koňských. Porážky jsou nejsmutnějším místem na světě. Němá tvář, sotva překročí hranice jatek, již tuší, co jí očekává. Všude to cítit zvláštním pachem a dobytek se tetelí v bezmocném strachu. Také ne každý člověk se vydrží dívat na toto příšerné divadlo, při němž se v krátkosti odpravuje tak značný počet živých zvířat. Menší kusy hovězího dobytka se porážejí sekerou nebo palicí, větší kusy, vážící přes 400 kg, se střílí. Tak zvaný Štoffův aparát se nasadí dobytčeti na čelo a kladívkem se pak uhodí na kapsli. Z krátké trubice se vypálí buď olověná kulka anebo dlouhá ocelová jehla, která prorazí dobytčeti lebeční kost a vjede do mozku a tak usmrtí je na místě, že se skácí bez hlesu. Koně se zabíjejí dřevěnou paličkou a jeden dobře mířený úder mezi oči stačí, že zvíře jen povyskočí a padá mrtvo na zem. Vepři se porážejí hromadně. V salaši se palicí omráčí, ve vedlejší místnosti skolí, pak se hned paří. Jinde zase je zvláštní porážka pro telata a skot, kde se zabíjejí podřezáváním a rychlým vykrvácením. Zabíjení děje se vesměs s ohromnou rychlostí a porážeči v tom mají velkou zručnost. Než se divák probere s tísnivého úžasu, již se přivádí další kousek, zatímco poražený dobytek téměř automaticky putuje z ruky do ruky a prodává svou proceduru : stahování kůží, čtvrcení, čištění a buď na zádech nosičů nebo po visuté dráze putuje do chladíren v půlkách nebo ve čtvrtkách. Hovězí dobytek, určený pro židy, musí se porážet podle starého ritu židovského, jinak prý je maso nečisté. Dobytčeti se sváží dvě přední a jedna zadní noha, když se povalí, sváže se i čtvrtá noha. V tomto stavu se pak košerák, náboženskou obcí zvlášť ustanovený, prořízne dobytčeti dlouhým a ostrým nožem dobytčeti hrdlo a hlavní cévy- jedním řezem. Tato rituální porážka je ze všech nejsurovější, hrůzu vzbuzujícího, ale Židé od ní za žádnou cenu nechtějí ustoupit. Svůj boj, tvrdošíjně vedený, již za Rakouska vyhráli, ač všechny důvody rozumové i technické mluví proti tomu. Při porážce vepřů je nejchoulostivější vypařování a pak první chlazení. Způsob náš jest proti cizím, naproti tomu se nikde nedociluje takové čistoty masa a výborné kvality pro uzenářské zpracování.

Jatky, otevřené v roce 1895, přirozeně v dnešní době svými rozměry již nedostačují. V posledních letech se zde investují milionové částky na jejich zdokonalení, rozšíření a lepší úpravy, ale to všecko nestačí, je to jen vyrážení klínu klínem. Proto obec projektuje výstavbu nových jatek v Malešicích, jichž se snad můžeme dočkat za deset let. A tak řeznický cech putuje stále dál a dál na obvod města, ovšem v poměru k jeho vzrůstu. Ve XIII. století měli pražští řezníci svůj cechovní dům se zahradou nedaleko zdi chrámu sv. Jakuba a kláštera menších bratří na Starém městě. Do výstavby holešovických jatek byla porážky dobytka na Starém městě a soukromé uvnitř Prahy. V letech sedmdesátých , když se začala projednávat otázka jatek v Holešovicích, postavili se na odpor řezníci, ježto se jim Holešovice zdály příliš vzdáleny. Také Malešice jsou dnes daleko, ale v budoucnu snad budou zase překážet, poněvadž budou v obvodu města, jako jsou dnes Holešovice.
Abychom si dovedli představit výkonnost pražských ústředních jatek uvádíme, že v prvním roce působení zde bylo poraženo 3510 býků, 15.104 volů, 5376 krav, 114 buvolů, 224 jalovic, 4597 telat, 21.610 skopců, 236 jehňat, 26 koz a kůzlat a 172.275 vepřů.
V uplynulém roce (1929) bylo poraženo: 69.104 kusů hovězího dobytka, 20.699 telat, 28.808 skopců, 904 jehňat, 40 koz a kůzlat, 4046 koní a 559.609 vepřů.
Tržnice masná, chladírny, mrazírny, pak střevárna, dršťkárna, vlastní strojírna a jiná zařízení doplňují jatky. Nedaleko hlavního vchodu se nalézají kancelářské budovy, v nichž se soustřeďuje vedle administrativního vedení také služba zdravotně veterinární. V čele 13 zvěrolékařů, kteří zde mají stálou službu, stojí ředitel jatek, vrchní veterinární rada Jan Paleček.

Fotografie z tržnice (tehdy jatek z roku 1930):
obrázek

obrázek

obrázek

obrázek

obrázek

obrázek

Zdroj: www.praha7.cz